Gabriela Sivatori Sittková

O mně

kdo jsem

Jmenuji se Gabriela Sittková. Sivatori je mé duchovní a umělecké jméno. Vystihuje mne mnohé, ale mou největší hodnotou je, žít svobodný a naplněný život s jeho věčnou a nikdy nekončící pestrostí.

Jsem proměnlivá, divoká a zároveň hluboce klidná. Miluji žít tak, abych byla v souladu sama se sebou a vlastní podstatou mé duše.

Jsem milovnice tance, přírody a přirozenosti, ale také pořádného luxusu a krásných věcí. Jsem blázen do osobního rozvoje se spirituální cestou a mojí vášní jsou mé obrazy.

Když naplňuji svou misi a vedu ženy, podnikatelky a tvůrkyně k jejich sebevědomí, darům, jedinečnosti, poslání, potenciálu a fungujícímu podnikání a tvorbě, moje duše plesá vděčností. 

Můj příběh a zkušenosti

Moje cesta podnikání a žití mých darů začala, při mém absolutním rozkladu s myšlenkami na ukončení života. Nic jsem necítila a život mi nedával žádný smysl. Prošla jsem si obrovským propadem a psychospirituální krizí, kdy jsem neprožívala žádnou vášeň ani radost a má hlava byla plná negativních myšlenek.

V tomto období jsem začala s osobním rozvojem a spirituální cestou, která mne dovedla do role podnikatelky a na cestu mé duše k umění. 

Přečíst celý můj příběh

Cítila jsem, že chci žít jinak. Jinak, než jak jsem to znala z pozice zaměstance, dovolená jednou ročně na pár dní s tím, že v pondělí se těším, až bude pátek na to, abych mohla zase žít a přes týden přežívat. Nebyla jsem naplněná, cítíla jsem se, jako otrok. Nejsem z podnikatelské rodiny a vedená jsem byla ke kvalitnímu vzdělání na to, abych měla dobrou práci a jisté peníze. Nic z toho by mě a mojí duši neudělalo šťastnou, já jsem totiž svobodomyslná a divoce kreativní duše, která chce vlastní pravidla a plynutí.

Jako dítě jsem byla obětí sexuálního zneužití a toto trauma jsem silně potlačila. 

Když jsem poprvé navštívila terapii z důvodu mé neschopnosti fungovat v mých 22 letech, kdy jsem nemohla vstát z posletele, vážila jsem 38 kg, nejedla jsem, hodně jsem zvracela a myslela jsem si, že se snad zblázním a chtěla jsem to tady zkrátka ukončit, uvědomila jsem si v jaké iluzi jsem celý život žila a co se stane, když nic nezměním. Moje stavy pocházely z potlačených traumat, emocí a moje duše volala, řekla bych spíše do slova řvala o pomoc a o pozornost.

Došlo mi, že pokud neudělám něco jinak, pojedu v kolejích mých rodičů a a většinové spoleřnosti, tedy zaměstnání a standartní (pro mě podprůměrný) život. Došlo mi, že když si nezačnu věřit, zůsatnu na místě a pokud nezačnu uvnitř v sobě, budu pořád na povrchu.

Neměla jsem k sobě samotné žádný lásky plný vztah a namlouvala jsem si, že to jak jsem fungovala, bylo v pořádku. Prošla jsem si závislostím vztahem, závislostí na lehkých drogách a dost náročným dětsvím.

Nikde v zaměstnání jsem nemohla vydržet, vždy mi vadilo, že nedělám to, co je v souladu s mou duší a moje vnitřní volání bylo tak silné, že jsem ho zkrátka následovala.

Protože jsem jako terenní sociální pracovnice dostávala pozitivní zpětné vazby na to, jak pracuji a funguji s lidmi a co s nimi moje vedení a přítomnost dělá, absolvovala jsem akreditovaný výcvik kouč/terapeut. Během toho, než jsem se vydala na mou vlastní cestu mentorky, koučky, terapeutky a umělkyně, jsem si vyzkoušela leadrship v MLM fimě, kde jsem zjistila, že peníze nejsou moje motivace a potřebuji naplnit můj vlastní potenciál vlastní cestou. 

Během období, které zmiňuji úplně nahoře až doposud jsem do sebe a mého rozvoje investovala ne malé částky a mnoho času, abych se dostala tam, kde jsem a zároveň jsem si sama ochutnala to, jaké to je, když chci uspět, ale mám pokřivenou sebe hodnot, sebevědomí a sebejistotu. 

Neumím učit něco, co jsem si někde přečetla, předávám to, co jsem si sama zažila a skrze můj příběh, dary a expertízu podporuji druhé. 

Skrze mé podnikní ve službách a tvorbu si naplňuji moje sny, jako na příklad to, že jsem žila 6 měsíců na úžasné Madeiře a 2 měsíce na Sicílii, ráno nemusím vstávám někam, kam se mi nechce, mohu si v klidu vychutnávát oběd a nikam nespěchat, mohu být sama sebou a řídit si život podle sebe a věnovat se své seberealizaci.

Moje vnitřní proč, sebejistota, nastavení myšlení a touha žít sebe sama ve funkčním podnikání a tvorbě, jsou tak silné, že i přes překážky se stále dostávám tam, kde jsem doma, tedy k mojí vlastní pravdě, kterou otevírám i v druhých.

 

Já a umění

Nebylo to hned. Dlouhodobě a zoufale jsem hledala co je to tzv. „moje“ a co zde mohu předávat druhým a zároveň být naplněná. Stále jsem se zúčastňovala sebe rozvojových kurzů, seminářů a hodně četla, abych už konečně našla sama sebe, moje poslání a dary. Když jsem s něčím začala, rychle jsem to vzdala a nevydržela u toho. Nebyla to totiž cesta mé duše a má mise. Cesta s mými obrazy se mi na plno odkryla, když jsem začala pracovat s mojí mentorkou, ke které jsem nastoupila právě se záměrem objevit to moje opravdové. To se taky stalo. Propojila jsem průvodcovství, mentoring, koučink a terapie s uměním, vytvořila jsem si svůj vlastní systém a jedinečnou službu a tvorbu s přesahem. 

Po vytvoření mého prvního obrazu jsem absolutně nedokázala pochopit, co se stalo. Bylo to silné a zároveň zvláštní, ale i přes tyto pocity, které jsem při malbě cítila, byl můj obraz odstaven do rohu. Neviděla jsem jeho potenciál a už vůbec jsem neviděla ten můj vlastní. Říkala jsem si, že takový obraz by namaloval kde kdo, a že jsem nevytvořila nic speciálního. To jsem ovšem naslouchala tomu ne správnému hlasu. I zde bylo klíčové sebevědomí, práce s myslí a mojí energií na to, abych vůbec uviděla, že jsou moje obrazy přenádherné, silné a jedinečné. Do té doby jsem to slyšela pouze od okolí, ale já tomu nevěřila, i přesto že jsem to od druhých mohla slyšet sto krát. možná to znáš taky, lze to změnit. 

V životě mě nenapadlo, že bych mohla být umělkyní.

Obrovský bod zlomu pro mě nastal, když jsem si opravdu uvědomila a přiznala, že to, co dělám, mě nedělá šťastnou, tím mám na mysli práce, kterou jsem dělala a následně i MLM, to byla přechodná stanice, a jestliže takto budu žít dál, smysl mého bytí a mé existence bude na nic. Jednoho dne jsem sama sobě dala velký závazek, že udělám všechno proto, abych naplnila plán mé duše a žila život tak, že na jeho konci budu litovat pouze toho, že byl tak krátký na místo toho si říkat, proč jsem jen do toho tehdy nešla.

 

Sivatori

je moje malá velká část

Je to žena žijící svou duší. Sivatori je ztělesněná hluboká moudrost. Uvědomuje si vzácnost života a to, že není pouze jeden. Hluboce vnímá člověka jako bytost, která si zde přišla prožít svou vlastní zkušenost, lekce, výzvy a naplněný život růstu a sebepoznání. Ctí životní zákonitosti a naučila se hrát s kartami, které jí osud namíchal, protože…..

NEZAPOMEŇTE….

„Život vám dává přesně to, co od něj očekáváte.“ 

Christian Godefroy